Bor je jediný nekov ve skupině III periodické tabulky prvků. Jeho vlastnosti jsou podobné vlastnostem uhlíku a křemíku. Má o jeden valenční elektron méně než valenčních orbitalů, což má zásadní vliv na jeho chemické vlastnosti. Jeho sloučenina borax je známá už od starověku, kde se využívala k výrobě borosilikátových skel. Poprvé byl bor izolován, ač velmi nečistý, v roce 1808 H. Davym, J. L. Gay-Lussacem a L. J. Thénardem. Teprve roku 1892 se H. Moisaanu povedlo izolovat bor o čistotě 95-98%. V přírodě je bor vzácný a vyskytuje se v boritanových minerálech nebo borosilikátech. Průmyslově významná ložiska jsou vzácná, vyskytují se např. v Kalifornii nebo Turecku.

Atomové a fyzikální vlastnosti bóru
Bor se v přírodě vyskytuje v podobě dvou stálých izotopů (10B – 19,7% a 11B – 80,3%) . Je to pátý prvek periodické soustavy a jeho elektronová konfigurace v základním stavu je [He] 2s2 2p1. Elektronegativita bóru je 2,0. Bór je tvrdá a žáruvzdorná látka, má vysokou teplotu tání, nízkou hustotu a velmi nízkou elektrickou vodivost.

Chemické vlastnosti bóru
Chemická povaha bóru je ovlivňována zejména malým rozměrem atomu a vysokou ionizační energií. To spolu s částečnou „neplatností“ klasického konceptu elektronegativity vede k neobvyklému typu molekulových architektur. Z jednoduchého, víceméně školního, teoretického pohledu lze tvrdit, že bor má o jeden valenční orbital více než je počet valenčních elektronů, což mu dovoluje přijímat celé elektronové páry, existence komplexů BH3 s Lewisovými bázemi je toho důkazem.